První noc
Už jsem usínala, když tu náhle něco vrzlo....
Byla jsem druhý den v novém bytě. Jediné, co jsem o něm věděla bylo, že tu přede mnou bydlela jakási mladá slečna. Ještě tu po ní zbyly nějaké věci, které asi nechtěla. Tohle byla moje první noc tady.
.....Okamžitě jsem zapomněla na to, že se mi chce spát. Vstala jsem a šla zavřít okno. Myslela jsem si totiž, že to vrzla jeho nedovřená dvířka. Procházela jsem kolem skříně, která měla také otevřené dveře, tak jsem je zavřela, aby případně neskřípaly. Najednou mi začala být zima od nohou. Bylo to divné, okno jsem zavřela. Napadlo mě podívat se do vedlejších pokojů. Samožřejmě, že bylo okno otevřené v obýváku.
Zkoušela jsem ho dovřít, ale jako by se bránilo. Cosi mi nedovolilo, abych dvířka přitáhla k rámu. S velkou silou se mi to podařilo, ale sotva jsem zatáhla kličku, otevřely se dveře do kuchyně. Vážně jsem se začínala bát, v bytě nikdo jiný nebyl a průvanem to také být nemohlo. Ten by neitevřel zavřené dveře. Ani ty nešly zavřít norální silou. Jako by je z druhé strany někdo držel. Pokaždé, když se mi povedlo okno nebo dveře zavřít, otevřely se někde v bytě další. Vždycky se mi zdálo, že mi někdo neviditelná brání v jejich zavření.
Už jsem neměla sílu pobíhat po bytě a prát se s neviditelnou silou. Ležela jsem na zemi a do tmy a ticha se rozléhal jen můj zrychlený dech. Sdce mi bušilo a já tam vyčerpáním usnula.
Ráno mě probudil zvonek. Dva policisté se ptali, jestli tady bydlela ta dívka s klaustrofobií, co ji minulý týden našli mrtvou. Hádejte kde.....